Popisná statistika v R

25. duben 2013
Označeno jako: statistika, R.

Tento text je výcuc z mých poznatků, které jsem nabyl při vypracování projektu do jistého matematického předmětu.

Načítání dat a první průzkum

V první řadě je potřeba načíst soubor s daty. Za předpokladu, že máme data ve formátu CSV, se nám bude hodit příkaz read.csv (jak nečekané…). Taky by bylo dobré zjistit, jak vlastně data vypadají, tedy jaké jsou názvy atributů a jak vypadá prvních pár záznamů.

> data <- read.csv("nazev_souboru.csv")
> names(data)
...
> head(data)
...

Jednotlivé atributy je potom možné adresovat přes notaci se znakem $, tedy třeba data$atr1. Funkce nrow(data) nám prozradí, kolik je v datovém rámci záznamů.

Pro kvalitativní atributy se hodí výpis hodnot s příslušnou četností. To se dá udělat pomocí funkce table. Pokud bychom chtěli relativní četnosti, stačí celou tabulku podělit počtem řádků.

> table(data$class)

   1    2
 700  300
> table(data$class) / nrow(data)

  1   2
0.7 0.3

Pro atributy s větším počtem hodnot než jenom dvě je možné vygenerovat tabulku kumulativních relativních četností pomocí funkce cumsum().

Pro vizualizaci kvalitativních atributů se hodí např. sloupkový diagram, který je možné vytvořit pomocí funkce barplot aplikované na tabulku četností (třeba i kumulativních). Jiná možnost je polygon četností – funkce plot, jejíž první argument je tabulka, kterou chceme vizualizovat. Polygon četností navíc vyžaduje argument type="b", tedy typ grafu both, což znamená puntíky spojené čarami.

> barplot(table(data$class))
> plot(table(data$at7), type="b")

Další užitečné atributy pro grafy jsou:

main
hlavní titulek umístěný nad grafem
xlab, ylab
popisek osy x, resp. osy y
col
vektor barev použitý pro graf, případně jedna barva jako řetězec, význam se zřejmě liší pro jednotlivé typy grafu; např. col=c("red","green","blue")
pch
typ puntíku
cex
velikost vykreslovaných puntíků

Kontingenční tabulky

Závislosti mezi jednotlivými atributy je možné zkoumat třeba pomocí kontingenční tabulky. Tu opět produkuje funkce table, tentokrát se dvěma argumenty. První argument (a tedy datová sada) určuje řádky, druhý argument jsou sloupce.

Z této tabulky je možné dopočítat kontingenční tabulku řádkově (nebo sloupcově) podmíněných četností. Nenašel jsem k tomu ale vestavěnou funkci, takže to bude vyžadovat trochu černé magie.

Pro řádkově podmíněné četnosti stačí každou hodnotu v kontingenční tabulce absolutních četností podělit součtem hodnot na příslušném řádku. Součty po řádcích je možné vyprodukovat pomocí funkce rowSums. Tabulky potom stačí podělit.

> table(atribut1, atribut2) / rowSums(table(atribut1, atribut2))

Se sloupcově podmíněnými četnosti je to trochu horší. Existuje funkce colSums, která spočítá sumy přes sloupce, jednoduché dělení jako v předchozím případě ale nebude fungovat, protože tabulky si nebudou rozměrově správně odpovídat. Řešením je využít funkci s lakonickým názvem t, která transponuje svůj jediný argument.

> tab <- table(atribut1, atribut2)
> t(t(tab) / colSums(tab))

Správnost výsledků se dá ověřit například pomocí dalšího volání rowSums, V tabulce řádkově podmíněných četností by měla být suma na každém řádku rovna 1, obdobně pro sloupce pro sloupcově podmíněné četnosti.

Generování histogramů

Základní histogram se dá udělat pomocí funkce hist. Bez nějakých dalších argumentů ale vytvoří nehezkou obludu. Hlavní kámen úrazu této funkce je nastavování počtu intervalů. Pomocí argumenty breaks je sice možné zadat číslo nebo název metody, ale je to jenom doporučení a funkce se tím nemusí přesně řídit. Navíc výchozí nastavení vygeneruje nepříliš přehlednou osu x, ze které se těžko odečítají hranice intervalů.

Nicméně můžeme tady využít možnosti definice vlastních funkcí a napsat vlastní vykreslování histogramů. Tato funkce bude očekávat data ve stejném formátu jako standardní hist, počet intervalů, a volitelný popisek osy x.

myhist <- function(data, num_bins, lab='data') {
    # Spočítáme šířku intervalu s přesností na jedno desetinné místo
    width <- round((max(data) - min(data)) / num_bins, digits=1)
    # Uděláme vektor bodů, kde začínají a končí intervaly
    breaks <- seq(min(data), min(data) + num_bins * width, by=width)
    # Pro jistotu vypíšeme šířku intervalu na výstup
    cat('Bin width = ', width, '\n')

    # Nastavíme okraje
    par(mar=c(6, 4, 1, 2))
    hist(data, breaks=breaks,
        xaxt='n',               # Nechceme osu X
        xlab='',                # Ani její popisek
        main='',                # I hlavní titulek vynecháme
        col='lightblue',        # Barva výplně sloupců
        border='blue',          # Barva rámečku sloupců
        ylab='Absolutní četnost')
    # Přidáme vlastní osu
    axis(1,                     # Kreslíme osu X
        at=breaks,              # Chceme značky na hranicích intervalů
        las=2)                  # Test bude vertikálně, aby se to tam vešlo
    # Vykreslíme popisek pod osou
    mtext(lab, side=1, line=4)  # Číslo u line udává, jak daleko bude text od
                                # grafu

    # Volitelně bychom mohli ještě do rohu přidat informaci o šířce intervalu
    leg <- paste('Šířka intervalu', format(width))
    legend('topright', leg, box.lty=0)
}

Jako argumenty colborder funkce hist by bylo možné zadat i vektory barev, kdybychom to chtěli oživit. Nechceme.

Velikost fontu se dá ovlivnit parametrem cex. Je potřeba ho zadat u parmtext.

Ukázka vytvořeného histogramu
Ukázka vytvořeného histogramu

Korelace a regresní přímka

Když už máme dva numerické atributy, můžeme mezi nimi hledat hledat nějaké vztahy. Korelační koeficienty se dají počítat funkcí cor(atribut1, atribut2, method="pearson"). Další dostupné metody jsou spearmankendall.

Vypočítat koeficienty regresní přímky lze pomocí funkce lm. Vykreslení do grafu potom provede funkce abline aplikovaná na to, co vrátí lm.

> lm(loans ~ ages)
...
Coefficients:
(Intercept)         ages
   2982.684        8.118
> abline(lm(loans ~ ages))

Před samotným vykreslením přímky je možné si nachystat třeba tečkový diagram atributů, jejichž závislost hledáme.

> plot(ages,        # Co bude na ose X
       loans)       # Co bude na ose Y

Ukládání do souborů

Uložení vytvořeného grafu do souboru je vlastně naprosto triviální. Před voláním vykreslovacích funkcí je potřeba přesměrovat výstup do požadovaného souboru pomocí funkce, jejíž název určí formát výstupu a jediný argument název výstupního souboru. Dostupné jsou minimálně pdfpng. Až je dokresleno, zavolání dev.off() zase přesměruje výstup na obrazovku.

Další užitečné funkce

  • Funkce source jako argument očekává jméno souboru a chová se jako stejnojmenný příkaz v Bashi.
  • Zaokrouhlení hodnot na určitý počet desetinných míst se dá provést pomocí round(x, digits=N), kde x může být číslo nebo klidně i tabulka.
  • Pokud před název funkce napíšeme otazník, dostaneme poměrně podrobnou nápovědu. Např. ?table.

Odkazy

Komentáře